GRAMATIKA UKÁZKOVÉ LEKCE 2

Put two and two together

Dát si dvě a dvě dohromady

 Sue: I´m afraid that John will figure it out. 

Jill: Don´t worry. John won´t figure it out. He can´t put two and two together.

GRAMATIKA

  • I´m afraid that John will figure it out = Bojím se, že na to John přijde.

    V této větě nám pomocné sloveso will napovídá, že se děj odehrává v budoucnosti. V angličtině existuje několik způsobů jak vyjádřit budoucnost. Nejčastějším způsobem je vazba pomocného slovesa will + základního tvaru významového slovesa. Dobrou zprávou je to, že pomocné will je ve všech osobách stejné. Je proto jedno, jestli v budoucnosti bude „já, ty, on, ona nebo my, vy, oni“ – vždycky tam bude will a nic jiného (favicon-16x16). 

  • Don´t worry = Neboj se

    Jde o záporný rozkaz. Stejně jako u kladného rozkazu potřebujeme znát jen základní tvar slovesa – v našem případě worry. Před něj pak přidáme pomocné sloveso don´t a je hotovo.

  • John won´t figure it out = John na to nepřijde

    V téhle větě máme zase budoucnost. Zápornou. Kam ale zmizelo pomocné sloveso will? Zápornou budoucnost vytvoříme tak, že za pomocné will přidáme částici not. Takže v našem případě John will not…. Když pak přidáme sloveso, které nese význam, tak dostaneme John will not figure it out. No a v neformální angličtině se většinou používá stažený tvar won´t. Nedá se nic dělat – prostě si budeme muset pamatovat, že will not = won´t. Naše věta pak bude vypadat John won´t figure it out.

  • He can´t put two and two together = Neumí si dát dvě a dvě dohromady

    Na téhle větě nás bude zajímat jen can´t. Je to zkrácená forma záporného cannot=nemůže, neumí. Když někdo něco „umí“ nebo „může“, tak použijeme can (např. He can speak English). Když něco nemůže nebo neumí, použijeme zápornou formu cannot (ano, píše se bez mezery) anebo častěji používanou zkrácenou formu can´t

    (favicon-16x16) Pokud jste se někdy učili podle nějaké staré učebnice angličtiny, tak vás tam asi tehdy rozladila informace, že když chci budoucnost vyjádřit s „já“ nebo „my“ (tedy v 1.os. jednotného nebo množného čísla), tak se nepoužívá pomocné will, ale shall. Můžete na to zapomenout. Pokud chcete v moderní angličtině vyjádřit čistou budoucnost, tak je mnohem víc používané will i pro „já“ a „my“. „Shall“ se v tomto kontextu objevuje převážně jen v písemných právních dokumentech. No a tak znít určitě nechceme.